Krkonošský národní park (Karkonoski Park Narodowy)

V roce 1992 byl polský Karkonoski Park Narodowy společně s českým Krkonošským národním parkem prohlášen organizací UNESCO za bilaterální biosférickou rezervaci. V roce 2004 získaly oba národní parky certifikát přeshraničního parku, udělovaný Evropskou federací národních parků a přírodních parků.

Účelem zřízení polského Krkonošského národního parku bylo zajištění ochrany krkonošských ekosystémů, jejich zachování v nezměněném stavu za současného turistického zpřístupnění. Území parku je poměrně snadno dostupné po vyznačených stezkách. Prochází jím 33 značených turistických tras o celkové délce přes 100 km. Na turistických stezkách vyznačeno, zda po nich mohou jezdit i cyklisté. Jízda na kole je povolena pouze na výslovně stanovených úsecích tras – na červené značce je to úsek k horské boudě Lomniczka; na Uršulině cestě k Betonovému mostu; na modré značce do Slezského sedla a k horské chatě Odrodzenie; dále v oblasti Jagniątkówa, po Sudetské silnici od potoku Sopot až k potoku Brocz. V národním parku bylo zřízeno 9 naučných stezek a je zde rovněž trasa pro jízdu na koni. Na malém území jsou i terény pro sjezdové lyžování. K dispozici jsou 3 sedačkové lanovky, 10 vleků a 8 sjezdovek.

V Krkonoších se vyvinul typický horský vegetační systém. Podhůří dosahuje výšky až 500 m n. m., nižší pásma horského lesa dosahují výšky 1000 m n. m. Nejcennějším rostlinným společenstvem v tomto stupni je horský smrkový les, nad nímž se nachází subalpínský stupeň, stoupající do nadmořské výšky kolem 1450 m. Nejrozšířenějším rostlinným společenstvem v tomto stupni je kosodřevina, vyvinula se tu rovněž rašeliniště. V roce 2004 byla subalpínská rašeliniště zařazena na seznam mokřadů chráněných Úmluva o mokřadech, majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva, která byla podepsána v íránském Ramsaru v roce 1971 a do dnešního dne ji ratifikovalo 168 zemí. Alpínské travnaté patro je omezeno na nejvyšší polohy, jako jsou vrcholy Sněžka či Velký Šišák.

Území parku se vyznačuje rozmanitým reliéfem, který tvoří kamenná moře, skalní sutě a především skupiny skal fantaskních tvarů. K nejznámějším patří Pielgrzymy (Poutníci), Słonecznik (Slunečník), Trzy Świnki (Svinské kameny) a Końskie Łby (Koňské hlavy). Výrazným fenoménem jsou ledovcové jámy a horská jezera – Sněžné jámy (Śnieżne Kotły) či Malý a Velký rybník (Mały a Wielki Staw).

Přestože jde o extrémní horské oblasti, zdejší příroda je druhově velmi bohatá. Cévnaté rostliny polských Krkonoš čítají na 450 druhů, lišejníků tu roste asi 400 druhů. Mnoho zdejších rostlinných druhů jsou botanické rarity. Fauna Krkonoš zahrnuje přibližně 40 druhů savců, zhruba 100 druhů hnízdících ptáků a několik druhů obojživelníků, plazů a ryb. Místní kuriozitou je muflon, který sem byl ovšem v minulosti introdukován a pochází původem z Korsiky.

Turisté, kteří se chtějí dozvědět o přírodě polských Krkonoš více, by měli navštívit Krkonošské středisko ekologické výchovy (Karkonoskie Centrum Edukacji Ekologicznej) ve Sklářské Porubě (Szklarska Poręba) v ulici Okrzei. Poznatky moderním způsobem zprostředkovává expozice nazvaná Virtuální Krkonoše, kterou tvoří velkoformátová panoramata a hmatový model Krkonoš. Interaktivní formou představuje například ledovcové kary, rašeliniště, faunu a flóru, lesy, přírodní fenomény a mnohaúrovňový vliv člověka na horskou krajinu. V promítacím sále můžete sledovat přírodovědné snímky či navštívit přednášku. Ve workshopovém sále můžete obdivovat krkonošskou přírodu prostřednictvím dalekohledů, které umožňují prostorové vidění. Budova střediska je bezbariérová.

Turisticky zajímavá je zejména soutěska Kamieńczyk, v níž můžete navštívit nejvyšší vodopád polských Krkonoš. Rokle je dlouhá asi sto metrů, šířka v některých úsecích nepřesahuje čtyři metry a skalní stěny se zvedají do výšky více než 25 metrů.