Časová zóna

Polsko se nachází ve středu Evropy. Svědčí o tom nejenom fakt, že se na území Polska, v Suchowole na Podlasí, nachází zeměpisný střed kontinentu, ale i časové pásmo – také středoevropské.
Body ležící na stejném poledníku mají stejný místní čas, ale každá změna polohy způsobí změnu času. Od doby, kdy se lidé začali přemísťovat stále rychleji a rychleji, se to stalo nevýhodné. Kanaďan Sandford Fleming proto rozdělil Zeměkouli na 24 časových pásem.

Základní čas platný v Polsku je čas středoevropský, neboli čas sluneční poledníku 15 stupně východní zeměpisné délky probíhajícího západně od Jelení a Zelené Hory a východně od Štětína. Tak je tomu v zimě, přesněji řečeno od poslední říjnové do poslední březnové neděle.

V létě přecházíme na východoevropský čas. Polsko se přizpůsobuje směrnici platné v Evropské unii a v 1.00 hodinu univerzálního času nulového poledníku v Greenwichi (tedy v Polsku ve 2.00 hodiny) poslední březnovou neděli přesouváme hodinové ručičky o hodinu dopředu a poslední říjnovou neděli o hodinu dozadu.

Pionýrem, který chtěl zavést letní čas, byl Benjamin Franklin. Avšak článek, ve kterém navrhoval, aby lidé chodili dříve spát a pak dříve vstávali, byl považován za nejapný žert. Letní čas zavedlo nejprve Německo během 1. světové války. Dne 30. dubna 1916 posunuli ručičky hodin o hodinu dopředu a 1. října zase o hodinu zpět. Krátce totéž provedli i Angličané a v roce 1918 i občané USA. V Polsku byl letní čas poprvé zaveden v meziválečném období.

Hlavní předností posouvání hodinových ručiček dopředu na jaře a dozadu na podzim jsou úspory elektrické energie na svícení. Tyto přínosy ztenčují čtyři nejtmavší měsíce v roce (od listopadu do února), proto se v zimě vracíme k základnímu času – v Polsku středoevropskému, který pokrývá největší část kontinentu.