Gorzów Wielkopolski

Gorzów Wielkopolski (česky Velkopolský Hořov) – netuctový a coolturní

Při pohledu z dronu vás toto druhé správní centrum Lubušského vojvodství (spolu se Zelenou Horou) zaujme dlouhým bulvárem podél řeky Varty (Bulwar Nadwarciański). Tuto zelenou část Hořova, vhodnou k procházkám, protíná pouze jedna ulice (Bolesława Chrobrego) a od ruchu velkoměsta ji odděluje historická železniční estakáda, která je nejdelší v Polsku. V létě bulvár zdobí palmy v květináčích, v chladnějších obdobích roku jsou zdejší altány vytápěny solárními bateriemi. Na bulváru „tikají“ sluneční hodiny Evropské unie, cvrliká voliéra s exotickým ptactvem a utěšeně se rozrůstá místní gastronomická zóna, včetně kavárny na lodi Královna Hedvika (Królowa Jadwiga), trvale kotvící u pobřeží. Na plavbu vás vezme nejstarší polský ledoborec – 135 let stará loď jménem Kuna. A na okraji bulváru stojí jedna z důležitých součástí hořovského „mobiliáře“ – tedy z pomníků upomínajících na osobnosti z dějin města. Je to plastika někdejšího převozníka přes řeku Vartu jménem Paweł Zacharek. Je pochopitelně zachycen ve své vlastní lodi dostatečně prostorné na to, abyste do ní mohli naskočit a vyfotit se s ním. V blízkosti je i městská pláž, která za hezkých dní láká k opalování.

A to je teprve začátek všech atrakcí Velkopolského Hořova:

Od středověku až po secesi

Nejcennější památkou, považovanou za jeden ze symbolů města, je katedrála Nanebevzetí Panny Marie (katedra Wniebowzięcia NMP) ze 13. století s hlavním oltářem v podobě triptychu v renesančním a manýristickém slohu. V roce 2017 došlo k požáru a zničení její 40 metrů vysoké věže, která nabízela nádhernou vyhlídku na město, celý chrám byl následně uzavřen a probíhají jeho opravy. Zajímavostí je, že během prací byla nalezena řada zajímavých prvků a předmětů z různých období, mimo jiné i nůž z raného středověku, hliněné nádoby z konce téže epochy, staré hřebíky, mince z 18. století, rukopisy a historické noty.

Byť v dobách raného středověku oblast při ústí řeky Varty ovládal stát Polanů, později se vlivem různých historických peripetií dostala do rukou polského západního souseda. Připomínkou éry, kdy se Gorzów jmenoval Landsberg, je kašna stojící vedle katedrály na Starém rynku, jejíž stavbu financoval průmyslník Hermann Paucksch. Zdobí ji postava silné ženy, jež nosí vodu. Přezdívá se jí Bamberka a má symbolizovat pracovitost obyvatel města, jakož i životadárnost vod řeky Varty. Staroměstské ulice Chrabrého a Lokýtkova (Chrobrego a Łokietka) zdobí nesčetné secesní domy s rostlinným dekorem a zvířecími ornamenty, jež jsou pro tento sloh typické. Mezi slohově eklektickými a secesními rezidencemi někdejších landsberských fabrikantů zvláště vyniká vila Maxe Bahra, v níž dnes sídlí Institut biskupa Wilhelma Pluty, a vila Gustava Schroedera, která je sídlem Lubušského muzea (Muzeum Lubuskie). Jedna z jeho poboček funguje ve starobylé hrázděné sýpce u řeky Varty (Spichlerz nad Wartą). V ní je rovněž vystaven historický model Landsbergu v 17. století, který je ideálním cílem pro všechny, kdo by se rádi seznámili s poutavými dějinami tohoto města.

Slova a tóny

Příznivci vyšší kultury se mohou vypravit do Divadla Juliusze Osterwy (Teatr im. Juliusza Osterwy). V minulosti zde působili jako dramaturgové Zdzisław Najder či Zbigniew Herbert, debutovali zde Agnieszka Holland (divadelní režie), Stanisław Syrewicz (hudba) či Edward Lutczyn (scénografie). Hostovali tu Andrzej Wajda, Józef Szajna a Stanisław Grochowiak. Instituce již několik desetiletí pořádá cyklus Gorzowskie Spotkania Teatralne („Hořovská divadelní setkání“) a Hořovská filharmonie (Filharmonia Gorzowska) má pro změnu na programu Pikniki Chopinowskie („Chopinovské pikniky“). Je to jedna z nejmladších filharmonií v Polsku a chlouba celého města. Její hypermoderní architektonická podoba ze skla a oceli připomíná varhany, jež jako by vyrůstaly z kulatého stolu. Interiér je z technického a akustického hlediska podobně revoluční jako vnější tvář budovy, jež skrývá sály pro téměř 600 diváků.

Velkopolský Hořov je místem konání tak rozmanitých akcí, jako jsou Dni Gorzowa (Hořovské dny), Nocny Szlak Kulturalny (Noční kulturní stezka), Koniec Lata Party (Párty na závěr léta), DYM Festiwal (multižánrový hudební festival), Festiwal Filmów Frapujących (soutěžní filmová přehlídka neobvyklých snímků), Międzynarodowe Spotkania Orkiestr Dętych Alte Kameraden (mezinárodní setkání dechových orchestrů), Getin’ out Festiwal (festival hudebníků začátečníků a tvořících doma), Międzynarodowe Spotkania Zespołów Cygańskich Romane Dyvesa (mezinárodní setkání romských souborů) nebo Ogólnopolski Festiwal Monodramów (polská celostátní přehlídka monodramatu).

Růže i plochá dráha

Zájemci o další příklady zdejšího „mobiliáře“ najdou hned dva z nich v parku Jara národů (Park Wiosny Ludów), známém také jako park Růží (Park Róż), protože se v něm nachází krom jiného růžová zahrada. První socha-pomník znázorňuje Hořovský dechový orchestr, jenž za 60 let své existence absolvoval neuvěřitelných 3500 výstupů a získal řadu prestižních ocenění. Druhá skulptura připomíná romskou básnířku Papuszu, vlastním jménem Bronisławu Wajs, která ve zdejším parku sedávala. Před několika lety o ní byl natočen stejnojmenný film (Papusza) od režisérů Joanny Kos-Krauze a Krzysztofa Krauzeho s Jowitou Budnik v hlavní roli. Park Jara národů je skutečnou oázou v centru města. Podél cestiček tu rostou aleje staletých platanů a jírovců pleťových. Na rybníčku se můžete projet v loďce.

Nedaleko odsud, v blízkosti nákupního centra Park 111 v Sikorského ulici (ul. Sikorskiego), najdeme další pomník. Na kole se tu jakoby jen na chvíli zastavil Szymon Gięty, slavná hořovská postavička. Tento svérázný jedinec – sběrač starého papíru, šrotu a lahví Kazimierz Wnuk, jak znělo jeho občanské jméno, si svou přezdívku vysloužil díky břitkému jazyku, díky němuž byl schopen sypat z rukávu rozmanité historky ne vždy zcela věrohodné a vymýšlet si různé verze vlastního životopisu. Během povinných prvomájových pochodů za komunismu proslul svou nonkonformní účastí, jež připomínala happeningy parodující státní moc a systém. V Hořově lze spatřit i pomník slavného závodníka Edwarda Jancarze, samozřejmě na motorce. Mimoto je po něm pojmenován i zdejší plochodrážní stadion.

A to zdaleka není konec všech atrakcí! Ještě si musíte prohlédnout sochu Śfinstera – nahého muže ze železa, Studnu čarodějnic (Studnia Czarownic), k níž se váže pověst o poslední místní ženě upálené kvůli tomu, že se spolčovala s ďáblem, a také repliku historické tramvaje z dob, kdy byl Hořov Landsbergem. A co si ještě dát nordic walking ve Slovanském parku (Park Słowiański), relax v přístavu anebo si dopřát pořádnou porci hudby v kultovním jazzovém klubu Pod Filarami („Pod pilíři“), v němž si zahrál sám Nigel Kennedy? V tomhle městě se nikdo nudit nebude!