Kampinoský národní park (Kampinoski Park Narodowy)

Park chrání komplex Kampinoského pralesa (Puszcza Kampinoska), jenž se nachází v bezprostřední blízkosti Varšavy. Jeho přírodní hranice tvoří řeky Visla a Bzura.

Krajina na území parku je rozmanitá a tvoří ji dva základní, ve vzájemném protikladu stojící prvky – písečné duny a mokřady. Předmětem ochrany je zde evropsky ojedinělý komplex vnitrozemských dun, zpestřujících krajinu rovinaté nížiny. Dva hlavní pásy dun jsou široké 1,5 až 5 km a každý z nich je dlouhý několik desítek kilometrů. Mají dokonalý tvar a dosahují výšky až 30 metrů. Lze pozorovat jejich proměnlivou morfologii – připomínají oblouky, křivky, valy, protáhlé vyvýšeniny a tvoří celé komplexy dun, někdy dokonce miniaturní horská pásma. Mezi nimi se táhnou pásy mokřadů v místech, kudy v minulosti protékala voda v říčních ramenech a tocích. Kontrast dun a bažin je charakteristickým prvkem krajiny tohoto národního parku. Více než 70 % rozlohy Kampinosu pokrývají lesy.

V dobách bojů za nezávislost v letech 1794 a 1863 sloužilo území Kampinoského pralesa jako útočiště povstalců. Za druhé světové války se v září 1939 a pak v roce 1944 staly střediskem partyzánských aktivit. Dodnes zde proto najdete četné lesní hroby povstalců, partyzánský hřbitov a významné místo národní paměti – hřbitov v Palmirech, kde jsou pohřbeni Poláci, které ve zdejších lesích popravili v letech 1939–1944 němečtí nacisté.

Lesní porosty Kampinosu utrpěly zejména během první a druhé světové války. Proto v dřevinné skladbě převažují poměrně mladé jehličnaté porosty. Hlavní dřevinou je borovice, dále se vyskytují duby, břízy, jasany, olše a topoly. Žije zde řada ptačích druhů – jeřábů, čápů černých a bílých, chřástalů, kalousů pustovek či rybáků. Ze savců obývá území parku los, prase divoké, srnec, jelen, rys, bobr, kuna, jezevec lesní či liška. Symbolem národního parku je los evropský.

Území parku slouží i pro pěší turisty, cyklisty, běžkaře a v omezené míře také pro hipoturistiku. Jsou zde vyznačeny turistické stezky o celkové délce více než 360 kilometrů.

Některé stezky v oblasti, která je nejblíže k městu Varšavě, fungují i coby trasy pro příměstské procházky – například červená značka z Wólky Węglowé do Izabelinu. Mezi nejoblíbenější pěší trasy patří červeně značená cesta vedoucí z Dziekanowa Leśného do Brochowa. Její délka přesahuje 55 kilometrů a provede vás celým Kampinoským národním parkem od východu na západ. Prochází přes všechny charakteristické typy krajiny včetně dun a bažin. Ve dvou největších chráněných územích – Sieraków a Krzywa Góra – projdete hustě zalesněnou oblastí se starými rozložitými stromy. Na hlavní trase leží nejvýznamnější památný strom Kampinoského pralesa – více než čtyři sta let starý Kobendzův dub (dąb Kobendzy) u Krzywé Góry (Křivé hory). Vedle něj byl instalován pamětní kámen na počest profesora Romana Kobendzy, hlavního iniciátora vzniku Kampinoského národního parku. Dalším známým památným stromem je borovice povstalců z roku 1863 (Sosna Powstańców), jejíž větve používali carští kozáci jako šibenice pro povstalce z jednotky Waleryho Remiszewského. Na památku těchto událostí byl v roce 2001 vedle borovice vztyčen pamětní kámen. K dalším historickým místům paměti patří hřbitov-mauzoleum v Palmirech, připomínající oběti druhé světové války, a partyzánský hřbitov ve Wierszích. V Brochowě je turistickou atrakcí opevněný renesanční kostel ze 16. století a v Tułowicích klasicistní šlechtický zámeček z doby kolem roku 1800. Trasu většina lidí nestihne projít pěšky za jediný den. Nejlepší je rozdělit si výlet na několik částí, využít značené spojovací stezky nebo ji projet na kole.

V zimě se vyplatí vyrazit do Kampinosu na lyže. V národním parku sice nevedou žádné speciálně značené lyžařské trasy, ale není zde nouze o atraktivní trasy pro turisty, kteří se vydají na túru zprvu s lyžemi na zádech. Nejoblíbenější trasy vedou kolem obcí Dąbrowa Leśna, Wólka Węglowa a Laski a také západně od Truskawi. Mimořádně atraktivní výpravy na běžkách podniknete po nezpevněných trasách v západní, málo využívané části Kampinosu.

Kampinoská cyklotrasa (Kampinoski Szlak Rowerowy) kolem parku je dlouhá 144 kilometrů a je vyznačená zeleně se symbolem jízdního kola. Vede podél vnější hranice parku. Zdatní cyklisté s dobrou fyzickou kondicí zvládnou ujet celou 144kilometrovou trasu za jediný den. Těm, kteří tento druh turistiky provozují rekreačně, se doporučuje rozdělit si ji do několika kratších výletů. Jako výchozí bod trasy se obvykle volí parkoviště ve Wólce Węglowé. Odtud se vyráží směrem na Laski a Lipków, kde stojí za návštěvu klasicistní zámek s parkem z 18. století a kostel svatého Rocha, založený v roce 1792 polským obchodníkem arménského původu Paschalisem Jakubowiczem, který byl aktivním měšťanem a zástupcem Varšavy v sejmu Varšavského knížectví v roce 1809. Dále vás značení trasy nasměruje po silnici do Zaborowa s válečným hřbitovem v Uroczysku Wiktorów. V obci Lesznowola upoutá v zámeckém parku Karpinek vaši pozornost památný lesznowolský topol – nejmohutnější strom v Polsku, jehož kmen měří v obvodu 11,2 metru. V obci se nacházejí i další památné stromy. V osadě Granica můžete navštívit malý skanzen lidové architektury, který představuje ukázky dřevěných usedlostí typických pro oblast Kampinosu. Trasa dále vede k zámku a parku v Żelazowé Woli – rodišti Fryderyka Chopina. Přes Tułowice, Śladów a Nowiny se dostanete do Leoncina – rodiště židovského spisovatele Isaaka Bashevise Singera, nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1978. Přes Cybulice Duże a Kaliszki vás cesta dovede na hřbitov Palmiry, kde jsou pochována těla polských obětí zavražděných nacisty. Odtamtud už vám zbývá 15 km k parkovišti ve Wólce Węglowé.

Jedna z nejoblíbenějších z deseti vyznačených naučných stezek, nazvaná Okrajem pralesa (Skrajem Puszczy), vede v blízkosti Muzea a vzdělávacího centra (Ośrodek Dydaktyczno-Muzealny) v Granici. Stezka má podobu smyčky a měří necelé čtyři kilometry. Seznámíte se na ní s přírodou luk a ostřicových porostů na rašeliništi Olszowieckie Błota, budete mít šanci potkat losy, srnce a divočáky, bažanty, kormorány, jeřáby, čápy bílé a černé anebo obdivovat staré borové a dubové porosty. Na trase se nachází i skanzen lidových staveb a jedna její zastávka je v rezervaci Granica, pojmenované po Witoldu Kowalczewském – lesníkovi z revíru Kampinos v letech 1942–1945, který byl poručíkem odbojové Zemské armády.

Jízda na koni není v parku povolena, protože by mohlo dojít k poškození lesních cest koňskými kopyty. Výjimku tvoří některé částí parku na základě jednorázového povolení ředitele parku. V ochranném pásmu však funguje řada hřebčínů a jezdeckých center, jež provozují výuku jízdy na koni nebo pořádají vyjížďky do okolí. Nejvíce jich je v oblasti Łomianki u Varšavy, ale najdete je i ve vzdálenějších destinacích.

Velkému zájmu se těší také agroturistická zařízení, která turistům nabízejí ubytování, stravování a všemožné další služby různé kvality, leckdy třeba i na úrovni hotelového spa.

Na některých parkovištích je během sezony v provozu občerstvení. Na jaře a v létě je atraktivním dopravním prostředkem historická úzkokolejná železniční dráha ze Sochaczewa.