Park se nachází nedaleko Krakova a je známý bohatstvím svých geologických útvarů. Pod ochranou je jižní část Krakovsko-częstochovského krasu s údolími řek Prądnik a Sąspówka.

Nejzajímavějším prvkem tohoto parku v severovýchodním Polsku jsou jezera, největším z nich jsou Wigry. Jezera jsou propojena sítí řek a kanálů (největší je řeka Czarna Hańcza). Zvláštností jsou tzv. suchary – malé lesní bažinaté tůně obklopené rašeliništi.

Tento park je svou rozlohou přes 59000 hektarů největší v Polsku. Chrání nejcennější část kotliny řeky Biebrza. Jeho součástí jsou i nedotčená údolní rašeliniště, jedna z největších v Evropě.

Nejcennější částí parku v severovýchodním Polsku jsou údolí řeky Narew a jejích přítoků. Díky slepým říčním ramenům, malebným meandrům a porostům třtiny a rašeliníku se tomuto regionu často přezívá „polská Amazonka”.

Vnitřní část pralesa je nejlépe zachovaným přírodním listnatým a smíšeným lesem evropských nížin. Jeden z nejstarších národních parků v Evropě vznikl v roce 1932 a nachází se v centrální části Bělověžského pralesa, který je známý po celém světě díky svým rozsáhlým nedotčeným lesům a zubrům.

Park se nachází nedaleko Varšavy. Je to jediný národní park v Evropě a jeden ze dvou na světě, který se nachází v těsném sousedství hlavního města státu.

Park se nachází v Łęczycko-Włodawském pojezeří a je součástí tzv. Lublinského polesí na východě Polska. Jeho součástí jsou plochá rašelinná území, blata a ledovcová očka, která místy připomínají tundru či lesotundru a jsou v evropském měřítku unikátní.

Park zahrnuje centrální část vysočiny Roztocze ve východním Polsku. Mírné svahy kopců protínají hluboké průrvy a rokliny. Parkem protéká řeka Wieprz.

Park chrání především vysoké hřebeny pásma Góry Świętokrzyskie (Hory Svatého Kříže), zvaného někdy také Lysé hory. Pásmo s nejvyšší horou Łysica (612 m) patří mezi nejstarší horské masivy v Polsku, vzniklo v období prvohor.

Park chrání nejvyšší masiv Żywieckých Beskyd – tzv. Babí Horu (1725 m n. m.). Rozkládají se zde prastaré lesní porosty, jejichž hodnota byla potvrzena zapsáním na seznam biosférických rezervací MAB UNESCO. V nižších pásmech rostou smíšené bukové, jedlové a smrkové lesy, výše převažuje smrk a borovice kleč. Ještě výše se nachází pásmo alpínské květeny střídané holými skalami a osypy kamenné suti.

Park chrání centrální část horského masivu Gorce v Západních Beskydech, ovšem bez jeho nejvyššího vrcholu Turbacz (1310 m n. m.). V parku se zachovaly rozsáhlé úseky někdejšího karpatského pralesa s více než dvěstěpadesátiletými jedlemi a buky.

Park chrání členitý horský masiv Tatry s nejvyšší horou Rysy (2499 m n. m.). Jedná se o jediné horské pásmo alpínského reliéfu v Polsku. Je tvořeno především žulou a usazeninovými horninami, ostré vrcholy a skalní převisy se tu střídají s kotlinami ledovcového původu, úžlabími, jezery, vodopády a jeskyněmi.

Park chrání centrální část vápencového horského pásma Pieniny v jihovýchodním Polsku s nejvyšším vrcholkem Trzy Korony (982 m n. m.) a malebným kaňonem Dunajce. Tento horský masiv je výjimečný svou různorodostí. Malebné skalní převisy a členité svahy se vzpínají nad řekou Dunajec do několikasetmetrové výšky. Turisté je mohou obdivovat při plavbě na vorech.

Park byl zřízen v centrální části Nízkých Beskyd s horským hřebenem Magura-Wątkowska (846 m n. m.). Tvoří jej pro Beskydy typická krajina s homolovitými kopci pokrytými lesy a říčními údolími s drobnými přítoky.

Byl vyhlášen roku 1973. Zahrnuje krajinářsky a přírodovědně nejzajímavější horské partie polské strany západní části pohoří Bieszczady (na slovenské straně se označují jako Bukovské vrchy a tamní národní park Poloniny) na ploše celkem 29 200 hektarů. Nejpřísnější ochrana se vztahuje na území o rozloze 3045 hektarů – tedy na veškerou plochu polonin (horských luk a holí) a nejvyšších vrcholů hor.

Součástí ochranného pásma parku jsou Stolové hory ve Středních Sudetech. Typické jsou pro něj kamenné náhorní plošiny, které přetínají úžlabiny, pukliny i osamělé skály. Ve skalách vznikly skutečné skalní labyrinty.

Park zahrnuje nejvyšší úsek pohoří Sudet – Krkonoše s nejvyšším vrcholem Sněžkou (1603 m n. m.). V parku jsou chráněny přírodně nejcennější a nejmalebnější části hor: skalní pásmo s ledovcovými kotlinami, vysokohorská morénová jezera, vodopády i jednotlivé fantaskní skalní útvary.

Park se nachází asi 15 km jižně od Poznaně a chrání přírodní bohatství Velkopolského pojezeří. Vyskytují se zde všechny typické prvky krajiny ledovcového původu: pahorky, žlaby, ledovcová jezera a bludné balvany.

Park se rozkládá v poměrně malé, ale nesmírně cenné části rozsáhlého lesního areálu Tucholské bory, který se nachází na široké severopolské písečné rovině ledovcového původu. Toto území pokrývají hlavně borové lesy rozdělené říčními údolími a hlubokými ledovcovými jezery. Na velkém množství rašelinišť a v okolí lesních jezírek rostou vzácné druhy rostlin, pozůstatky doby ledové.

Tento národní park je zajímavý svými výjimečnými přírodními a krajinnými hodnotami. Nachází se v severozápadním Polsku, v Myśliborsko-wałeckém pojezeří a na území Drawenského pralesa.

Národní park Ústí Warty se nachází na území tzv. Toruňsko-eberswaldského praúdolí, nedaleko soutoku řek Warty a Odry. Krajinný ráz parku tvoří především otevřená luční společenství a vrbové křoviny protkané sítí kanálů a slepých ramen.

Název národního parku, založeného v roce 1967, je vzpomínkou na kašubskou etnografickou skupinu Słowińců, vysídlenou po roce 1945 z území tzv. Mezivodí (Międzywodzie – mezi jezery Gardno a Łebsko a Baltským mořem). Poslední z nich opustili Polsko v sedmdesátých letech 20. století.

Byl založen v roce 1960 a pokrývá velkou část největšího polského ostrova Wolin s rozlohou téměř 5000 hektarů. Chráněn je nejkrásnější úsek polského útesového pobřeží, unikátní ostrovní delta řeky Świny a příbřežní pás vod Baltského moře.