Staré město v Krakově je jedním z nejcennějších architektonických souborů na světě.
Staré Město je nejstarší lokalitou hlavního královského města Krakova. Jeho centrum tvoří Hlavní Rynek a druhý důležitý bod představuje skála u Visly nazývána Vavelským vrchem. Tyto atraktivity spolu s památkami, které se nacházejí v židovské čtvrti Kazimierz, se objevily mezi prvními na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Nejvýznamnější památky krakovského Starého Města nacházejícími se na Rynku, patří: Mariacký kostel, Sukiennice a radniční věž. Staré Město obklopuje pruh zeleně nesoucí název Planty, jež vznikly na místě dávného příkopu.
Jeden z největších pokladů města je ze .... železa. Na ulici Kanonické 13 první obyvatelé Krakova, Vislané, kdysi (pravdopodobně v 9. století) zapomněli „vydat“ až 4200 sekerek ze železa. Sekerky byly platebním prostředkem v sousedním Velkomoravském knížectví.
Na konci 10. století byl Krakov připojen do knížectví polské dynastie Piastů. V roce 1000 zde vzniklo biskupství a brzy na to bylo hlavní město přeneseno do Krakova. V obvodu městských zdí vzniklo mnoho gotických staveb. Jednak epocha renesance se stala obdobím největšího rozkvětu území, které dnes figuruje na seznamu nejcennějšího dědictví lidu. Tehdy byla přestavěna katedrála na Vavelu ve stylu italské renesance. Také období baroka zde zanechalo, kromě dvojitého nájezdu švédských vojsk, řadu krásných staveb a uměleckých děl. V 1. polovině 18. století zde vznikla významná díla realizována architekty zvučných jmen jakými byli Kacper Bażanka a Franciszek Placidi. Část gotických kostelů byla přestavěna v duchu baroka a tento styl často dominoval.
I když v období dělení Polska Krakov připadl Rakousku, město nadále zůstalo v povědomí Poláků duchovním hlavním městem Polska. Památky Starého Města byly považovány za kulturní památky představující národní identitu. Díky snaze profesora Feliksa Radwańského se podařilo zachránit západní část opevnění spolu s Barbakánem a Floriánskou branou. Ty tvořily počátek Královské cesty, po které se panovníci vydávali do Vavelské katedrály na korunovační slavnost.
V 19. století, hlavně po roce 1850, kdy propuknul ve městě požár, vznikaly na okrajích Starého Města bohatě zdobená divadla, galerie a reprezentační budovy. Na mnoha místech byly použity prvky secese.
Jinou cestou ubíhala historie Kazimierza (v jidiš: Kuzmir), kolonie nazvané podle zakladatele, krále Kazimíra III. Velkého. Od 14. století byl samostatným městem a od dob Jana Olbrachta (1495) do roku 1822 byla jeho část "oppidum iudaeorum", pro kterou král Zigmund II. August vystavil v roce 1568 výsadu „de non tolerandis christianis“. Kazimierz se tak stal po staletí skutečným střediskem židovské kultury v Polsku i na světě. Působili zde rabín Mojžíš Isserles a Natan Spira.
Židovskou společnost na Kazimieři ukončili v letech okupace nacisté; jednak nebyli schopni zničit skvělou, dlouhověkou tradici, která se po léta obnovuje v imponujícím tempu. Dnes tu opět působí 7 synagog. Festivaly zaměřené na kulturu a tradici krakovských Židů představují jednu z hlavních kulturních událostí Krakova.
Nejpopulárnější událostí, která se zde koná, je každoroční Festival židovské kultury konající se obvykle na ulici Szeroké. Za návštěvu stojí i Svátky polévky nebo Svátek ulice Jozefa, které lákají početné skupinky zájemců. Nacházejí se tu také divadlo Scény El-Jot na ulici Miodové a také mnoho galerií.
Krakov se svými drahocennými památkami a uměleckými díly nebyl úplně zničen během 2. sv.války. Nyní je možné toto imponující město udržovat díky návštěvě miliónů nadšených turistů z celého světa.
