Polsko rozlišuje tři hlavní, rovnoběžné turistické oblasti.
I. Na severu Polska rozlišujeme přímořský pruh (jižní baltské pobřeží) a jezerní oblast (největšími jezery jsou Pomorskie a Mazurskie). Přímořský pruh tvoří krásné, písčité a široké pláže, duny, pobřežní jezera, zálivy, mořské kosy, řeky, ostrovy a lesy. Převažuje nízký břeh, ale najdou se i místa s vysokými pobřežními srázy. Přírodovědně nejcennější části jsou chráněny zákonem. Pro tyto účely byly zřízeny dva národní parky – Wolińský a Słowińský. Jezerní oblast má charakter oblasti ovlivněné ledovcovou činností – různorodý, pahorkatinný tvar terénu (nejvyšší kóty dosahují přes 300 metrů nad hladinou moře), velmi mnoho jezer (největší jezerní oblastí jsou Velká mazurská jezera - Wielkie Jeziora Mazurskie), řeky, kanály a rozsáhlé lesní komplexy.
II. Střed Polska tvoří pruh nížin. Největšími polskými nížinami jsou Slezská, Velkopolská a Mazowiecká. Tato oblast zaujímá značnou plochu. V krajině dominují zemědělsky obhospodařované polnosti a louky, široká údolí řek a úvaly. Jsou zde však také vrchoviny, morénové valy, jezera, mokřady i souvislé lesní komplexy (v polštině puszcza). Nejcennější oblasti jsou chráněné formou národních parků, jako Puszcza Białowieska a Kampinoska.
III. Jih Polska představuje úplně jiný krajinný ráz. Je to oblast vrchovin (Slezská, Krakovsko-Čenstochovská, Kielecko-Sandomierská s Świętokrzyskými horami a Lubelská s Roztoczem), vysokých pohoří (Sudety a Karpaty), ale i sníženin nazývanými kotlinami (Osvětimská a Sandomierská).
Každá vrchovina se vyznačuje odlišnou krajinou. Krajina Slezské vrchoviny je nejvíce ovlivněná hospodářskou činností – komplexy měst, průmysl dobývání nerostných surovin, těžký průmysl. Krakovsko-čenstochovskou vrchovinu tvoří vápenaté horniny. V krajině dominují vápenaté výchozy fantastických tvarů, údolí a krajové úžlabiny, jeskyně, skalní brány a podobně. Kielecko-Sandomierská vrchovina s jedněmi z nejstarších v Polsku horami – Świętokrzyskými (vrcholy kolem 600 m n. m.), jejichž charakteristickou vlastností jsou sutě nazývané suťová pole. Krajinu Sandomierské vrchoviny zpestřují četné soutěsky vytvořené ve sprašovém podloží. Lubelská vrchovina je lehce zvlněnou rovinou, zvrásněnou sprašovými úvozy a údolími řek. Jedná se o zemědělskou krajinu.
Pohraniční sudetská soustava představuje geologicky stará, pokleslá horstva rozdělená kotlinami na několik částí. K nejvyšším patří Jelenohorská a Kladská kotlina. Nejvyšším pohraničním horským pásmem v sudetské soustavě jsou Krkonoše. Vyznačují se dlouhým, plochým hřbetem, nad kterým se týčí typický nejvyšší vrchol Sněžka 1602 metrů n. m. Zvláštností Krkonoš jsou sklaní výchozy fantastických tvarů, ledovcová údolí s jezírky, vodopády.
Karpaty jsou mladým horským pásmem vzniklým v průběhu alpinského vrásnění. Jejich krajinný ráz je velmi rozrůzněný. Převažují mírná horská flyšová pásma nazývaná Beskydy. Jedná se o zvlněné vyvýšeniny různých výšek (vrcholy od 900 do 1700 m n. m.) z velké části porostlé lesy a rozčleněné údolími řek. Odlišným horským pásmem jsou Pieniny – malé vápenaté horské pásmo s říční soutěskou Dunajce. Nejvyšším pohořím Karpat jsou však Tatry. Jedná se o nejvyšší polské hory, jediné hory alpinského typu s vrcholem Rysy (2499 m n. m.). Odlišují se svým vysokohorským reliéfem – ostré hrany, vysokohorské hole, ledovcová údolí, kotliny a kotle s plesy, úvozy, vodopády, jeskyně. Zvláštností Tater je pestrá flóra a fauna. O atraktivitě přírody Karpat svědčí řada národních parků.
