Toruň

„Toruň se svými zdobnými stavbami a cihlovými střešními taškami září tak nádherně, že se její kráse a vznešenosti vyrovná jen málo měst.“ Tato slova napsal o Toruni známý polský kronikář Jan Dluhoš (Długosz) v 15. století. Město bylo založeno ve 13. století řádem německých rytířů. Zde je však třeba poznamenat, že původně se Toruň nacházela na jiném místě. Důvodem přemístění Toruně byly podle řádové kroniky neustálé potíže se záplavami. Během krátké doby v nové poloze vyrostla dvě města – Staré a Nové. Mezi nimi si němečtí rytíři postavili svůj hrad.

Město andělů

Existenci dvou měst dnes připomínají dvě náměstí v historickém centru. Uprostřed staroměstského rynku stojí monumentální radnice. Nad její branou visí symbol města – andělská postava třímající klíč a bránu se třemi věžemi. Vrata oné brány jsou „z polovičky otevřené, z polovičky zavřené. Leckdo se snad zeptá, co je toho příčinou? Tedy je to tak, že pro nepřítele je tu veřej zavřená, zatímco pro hosty je tu veřej dokořán.“

Toruňský zvěřinec

Poblíž radnice je kašna se žabami, které si – jak káže tradice – musíte pohladit po hřbetě. Co vám to přinese? Odpověď je velmi jednoduchá – štěstí. Když stojíte u kašny, stačí zvednout hlavu, a když se trochu rozhlédnete kolem, spatříte na střeše jednoho z měšťanských domů černou kočku – ochránkyni Toruně. Mnoho návštěvníků Toruně jistě překvapí soška osla stojícího u náměstí. Odkazuje na staré místo výkonu trestů. V minulosti se na hřbet osla za trest posazovali nehodní strážní, kterým sezení znepříjemňovala kovová tyč. Přísnost trestu ještě umocňovala závaží, která těmto nešťastníkům připevňovali k nohám… Na opačné straně náměstí sedí vedle lampy pes Filuś. V tlamě drží buřinku svého pána. Říká se, že pohladíte-li jej po hlavě, získáte moudrost, chytíte-li jej za ocásek, tak zase štěstí v lásce.

Gotika se vás dotýká

Poloha Toruně na řece Visle měla od samého počátku dějin města dopad na jeho hospodářský rozvoj. Toruň byla členem svazu hanzovních měst. Připomínky této tradice lze spatřit při procházce Širokou ulicí (ul. Szeroka), kde jsou do dlažby zasazeny erby měst, s nimiž Toruň obchodovala. O bohatství města v minulosti svědčily hradby, radnice, měšťanské domy a četné kostely. Procházíme-li se po toruňském Starém Městě dnes, můžeme tyto důkazy dávné slávy stále vidět. Je pravda, že ne všechny městské brány, hradební úseky a kostely odolaly zubu času, ale to, co se zachovalo, je stále velmi působivé a potěší i ty nejnáročnější návštěvníky.

Město Mikuláše Koperníka

Do tohoto bohatého města kdysi přijel kupec z Krakova. Byl to jistý Mikuláš Koperník, otec čtyř dětí narozených v Toruni. Jedním z nich byl stejnojmenný syn – Mikuláš mladší. Dodnes zůstává velkou záhadou, ve kterém ze starých toruňských městských domů se tento veliký astronom narodil. V kostele svatých Janů (Kościół pw. Św. Janów) se dodnes nachází křtitelnice, kde byl malý Koperník pokřtěn – nachází se v takzvané Koperníkovské kapli (Kaplica kopernikowska). Vydáte-li se po stopách našeho astronoma, je především potřeba navštívit jeho muzeum v Domě Mikuláše Koperníka (Dom Mikołaja Kopernika). Část tamní expozice je umístěna v objektu, který kdysi patřil Koperníkově rodině.

Město perníku

Toruň je město perníku. Právě zde se návštěvníci pod vedením perníkářských mistrů a mistrových seznamují s produkcí těchto pochutin, kdysi zahalenou velkým tajemstvím. Uprostřed vůní koření si turisté sami vyrábějí perníky, které si posléze odnesou na památku. Ve městě je několik míst, kde si tento toruňský poklad můžete vyrobit vlastníma rukama. Mezi největší patří Muzeum toruňského perníku (Muzeum Toruńskiego Piernika) a Živé muzeum perníku (Żywe Muzeum Piernika). Nejstarší známý recept na toruňský perník pochází z lékařské knihy se starobyle rozvitým latinsko-polským názvem Compendium medicum auctum to iest: krotkie zebranie i opisanie choroby ichrożności, przyczyn, znakow, sposoby do leczenia również rożnych sposoby robienia Wodek, Oleykow, Julepow, Syrupow, Konfitur, Mast, Plastrow, i rożnych osobnych rzeczy, na siedem traktatow rozdzielone…

Pevnost Toruň

Toruň je někdejší pevnost. Středověké hradby měly 12 bran, přes 60 bašt a 2 barbakány. Nejznámější z věží je Křivá věž (Krzywa Wieża). Podle jedné legendy je naklonění věže trestem pro hříšného řádového rytíře. V Toruni je důležité, abyste se aspoň na chvilku postavili pod věž s patami, zády a hlavou opřenými o zeď a s rukama nataženýma před sebou. Kdo takto vydrží stát bez zaváhání, prokáže tím čistotu svého svědomí. Nejdelší dochovaný úsek městských hradeb je směrem k řece Visle. V tomto úseku se dodnes nacházejí 3 brány, které kdysi vedly do města. V 17. století, kdy se město ohrožovala švédská armáda, byly vystavěny velkolepé bašty. O dvě století později nechali Prusové obestavět město prstencem pevnostních fortifikací o obvodu asi 22,5 km. Během výstavby tohoto systému bylo na obou březích Visly postaveno na 200 obranných objektů včetně 15 fortů. Pro zlobivé návštěvníky je povinná návštěva Fortu IV, kde je pruský voják naučí patřičnému pořádku.

Toruň německých rytířů

Zvláštním místem, které bylo ve středověku samostatným pevnostním elementem, byl hrad německých rytířů (zamek krzyżacki). Má podkovovitý půdorysu a byl to první řádový hrad na pravém břehu Visly. Počátky jeho výstavby spadají do 13. století. Zbořen byl v polovině 15. století toruňskými měšťany a je dokladem toho, k čemu vede zneužití moci. Podle jedné legendy měli toruňští měšťané na hradě pomocníka. Tím byl hradní kuchař Jordan. Ten se po schodech vyšplhal na věž a odtud dal pokyn k útoku. Toruňané však při útoku na hrad způsobili, že věž vybuchla. Síla exploze vymrštila kuchaře Jordana do vzduchu. Přeletěl celou Toruň a přistál na jedné z městských bran.

Město míru

V Toruni byly podepsány dvě mírové smlouvy, které ukončovaly války Polska a řádu německých rytířů v letech 1411 a 1466. Na základě druhé z nich se Toruň stala městem, které patřilo k Polskému království. Přečtěme si, co o tom napsal kronikář Jan Dluhoš: „V neděli devatenáctého října, po vyhotovení a schválení dohody o věčném míru, jejíž podmínky a znění se dojednávaly několik dní, […] přijeli osobně do toruňské burzy král Kazimír a velmistr Ludvík s početnou družinou pánů. Když se oba přátelsky přivítali, bylo nařízeno, aby se přítomní odmlčeli a apoštolský legát Rudolf nahlas přečetl v celém jejím znění šťastně uzavřenou smlouvu o věčném míru mezi Kazimírem, polským králem, a jeho královstvím na jedné straně a Ludvíkem, pruským velmistrem, a jeho německým řádem na straně druhé (…)“

Královská Toruň

V dobách německých i polských navštěvovali Toruň polští králové. Koncem května 1404 došlo během návštěvy Vladislava II. Jagella k jisté události, o níž kronikář Jan Dluhoš napsal následující věty: „Když pak během těchto tří dnů objížděl polský král Vladislav s pruským velmistrem toruňskými ulicemi, aby obhlédl polohu města, jakási kuchařka polila krále Vladislava pomyjemi. Na velmistrův příkaz ji chytili a odsoudili k utopení, ale díky králově laskavosti byla omilostněna.“ Nejčastějším návštěvníkem Toruně byl však král Kazimír Jagellonský, který Toruň navštívil hned šestnáctkrát a strávil zde celkem čtrnáct měsíců.

Toruňská nej…

V roce 1500 byl na věž kostela svatých Janů zavěšen zvon. Pojmenovali jej „Tuba Dei“, tedy Boží trouba. Ve své době to byl největší zvon v celém polském království. Váží přes sedm tun, má dva metry na výšku a něco přes dva metry průměr. Zvon si můžete prohlédnout, vystoupáte-li na věž kostela svatých Janů. Na téže věži jsou na straně od řeky Visly upevněny vorařské hodiny, které jsou výjimečné tím, že mají pouze jednu ručičku.

Z paluby lodí a člunů na řece Visle, ze silničního mostu nebo z vyhlídkové terasy na levém břehu lze spatřit nejkrásnější pohled na Toruň – jeho panorama se počítá mezi divy Polska. Za „zcela mimořádné univerzální hodnoty“ bylo toruňské Staré Město zapsáno 4. prosince 1997 na seznam světového dědictví UNESCO. Město si tedy rozhodně nesmíte nechat ujít! Přijeďte na návštěvu – rádi vás tu uvítáme!