Nízké Beskydy, historická země Lemků (Łemkowie), zaujme krásou mírných vrchů, výjimečným plemen koní, stovkami božích muk kolem cest, starých pravoslavných cerkví, hřbitovů a opuštěných lemkovských vesnic. Je to místo, kde v 21. století může duše objevitele najít to, co hledá.
Rozsáhlá a současně nejnižší část Beskyd se táhne od Tylického průsmyku po průsmyk Lupkowský. Na východě hraničí s Bieszczady, na západě se Sądeckými Beskydy. V krajině převažují mírná horská pásma, dlouhá údolí táhnoucí se jižním směrem a jedlo-bukové lesy obývané srnčí zvěři, rysy, vlky a medvědy.
To byl kdysi domov Lemků, tehdy silné a odlišné etnické skupiny rusínského původu s vlastním jazykem, obyčeji a pravoslavnou náboženskými projevy s místním koloritem. Toto kdysi silné etnikum bylo rozprášené válečnými událostmi v průběhu 2. světové války. Z počátku dobrovolná emigrace Lemků se hned po válce změnila na nucené vysídlení. Příslovečným hřebíkem do rakve byla obvinění namířená proti Lemkům, že podporovali ukrajinskou vzpouru vyvolanou UPA. V průběhu Akce Visla byli z oblasti Nízkých Beskyd vysídlení prakticky všichni Lemkové. Dnes, podle posledního soupisu obyvatelstva, žije v Polsku kolem 6 tisíc Lemků, z čeho pouhých 600 v zemi svých předků.
Dnes se na svých cestách už asi s opravdovými Lemky nesetkáte. Naštěstí nám zanechali své dědictví, doklad o kdysi kvetoucí kultuře a etniku. Na cestovatele čekají desítky dřevěných pravoslavných kostelíků, řazených do kategorie těch nejcennějších, ať už těch restaurovaných, nacházejících se v malých obcích pulzujících životem nebo v civilizaci vzdálených místech. Objevování těchto trochu zapomenutých míst vám poskytne mnoho radosti a nádherných zážitků při dotýkání se minulosti. Pravoslavné kostely byly kdysi centrem lemkovských vesnic, místem, kde probíhal náboženský a kulturní život jejich obyvatel.
Dnes v těchto místech můžeme najít stopy stavení - vypálené zbytky, zplaněné sady, úly, ve kterých stále žijí včely, zarostlé, ztrouchnivělé hřbitovní kříže nebo charakteristická, někdy i dvousetletá, boží muka kolem cest, kterých jsou tisíce. Každá je jiná, místní kameníky a sochaře zaujme každá krásou svého stylu. Všechny tyto perly uplynulých let jsou zakomponované do krásné, jemné krajiny kopců, horských bystřin, krásných luk, na kterých vítr jemně pročesává vysoké traviny.
Každé roční období ukazuje jinou tvář lemkovské krajiny. Na jaře příroda uchvátí šťavnatou zelení a květnaté louky jsou plné různobarevných květů. Teplota a stabilní počasí zvou v létě na horské tury pěší, na koních i na kolech. Nejkrásnějším ročním obdobím je však rozhodně podzim, kdy krajina hoří červení bučin a javořin, které v záři odpoledních slunečních paprsků vypadají přímo nadpozemsky. Objevte v sobě duši objevitele a objevte Lumkovskou krajinu. Bez nutností odjíždět na konec svět.
