UNESCO Staré město Zámostí

Město Zámostí je nazývané renesanční perlou a městem podloubí. V roce 1580 zde byla zbudována pevnost, která obklopovala luxusní obytnou čtvrť. Zakladatelem, dnes bychom řekli „investorem“, města byl Jan Sariusz Zamoyski, velký korunní kancléř, šlechtic a polský úředník, jeden z nejbohatších lidí v historii. Měl kupní sílu minimálně dvakrát větší než Bill Gates a skvělé vzdělání, proto si mohl dovolit realizovat svá přání. K vytvoření plánu i k samotnému dozoru nad stavbou Nového Zamościa byl povolán jeden z nejlepších architektů tehdejší doby, Bernardo Morando, který byl italského původu. Narodil se kolem roku 1540 a jako inženýr pracoval od roku 1569 v Polsku. Před realizací Zámostí zhotovil řadu prací pro krále Báthoryho a polské velmože.

Malou zkouškou umělce bylo toho samého roku, co započal stavbu, zhotovení návrhu divadelních dekorací k dílu „Odmítnutí řeckých vyslanců“ od Jana Kochanovského, kamaráda ze školy Jana Zamoyského. Drama se hrálo na svatbě Zamoyského s Krystynou. Díky tomuto manželství se štěstí šlechtice rozšířilo o věno rodinného člena Radziwiłłů, tehdy nejmocnějšího rodu Litvy.

Do dnešní doby se naštěstí dochovala smlouva uzavřena ve Lvově 1. července 1578, na základě které byl zbudován jeden z objektů světového kulturního dědictví. Je možné ho spatřit v dnešním sídle knihovny Ossolińských ve Vratislavi.

Dochovala se také zakládací listina vystavena Velkým korunním kancléřem Janem Zamoyským dne 10. dubna 1580 v Jarosławcu. Zohledňoval „dobro a bezpečnost ne pouze pro sebe a své přátele, ale také celého sousedství“. Na jejím základě vznikly imponující budovy stojící dodnes: zámecká rezidence, radnice, zbrojnice, kolegiáta a zděné domy. Vše je dílem jednoho architekta. V architektuře Zamościa se nacházejí prvky místního umění, italského jihu, holandského severu a arménského východu. Charakterizujícím elementem pro místní zděné domy jsou velmi různorodá podloubí: otevřená i slepá, hladká i s reliéfy, s pilastry a vyplněné dekorativními konchami. Dekorace jsou manýristické, barokní, ale i pozdní, romantické.

Pro Bernarda Morando a Jana Zamoyského byl vždy na prvním místě člověk, pak teprve finanční stránka. Město Zamość bylo perfektně navrženo a obydleno finanční elitou a zároveň se stalo vzorem dobrého soužití lidí mnoha kultur. Osídlili ho Arméni, Židé, Řeci, Němci, Italové, Skoti a samozřejmě Poláci. V takových komfortních podmínkách mohli pracovat nejvýznamnější polští učenci, kupci a vojáci.

Jiné regiony a města Rzeczpospolity byly během válek v 17. století na rozdíl od Zamościa poškozeny. To jen potvrdilo fakt, že architekt se při stavbě obranného města prokázal svými dovednostmi. V roce 1648 museli od městských bran odejít i pluky bývalého polského starosty Bogdana Chmielnického. Když v roce 1656 padly skoro všechna jiná města Polska, Krakov a Zamość, stejně tak Jasná hora se Švédům nevzdaly. Je pravda, že v 18. století město okupovala cizí vojska, ale tvrz, kterou Rusko rozšířilo, se ještě Polákům hodila během listopadového povstání, kdy město Zamość kapitulovalo jako poslední bod odporu. V dalších letech byla velká část opevnění rozebrána, ale to nejcennější zůstalo dochováno v nezměněné podobě dodnes.

Bernardo Morando byl za svou práci samozřejmě bohatě odměněn. Majitel Zámostí ho jmenoval prvním starostou. Architekt se zde seznámil se svou manželkou Katarzynou, se kterou měl šest dětí. S celou rodinou byl pochován v elegantním kolegiátu, dnešní katedře, kterou sám navrhl.